Hormuzský průliv jako nervový uzel Asie: co se děje a jaké důsledky může mít jeho omezení nebo uzavření

Hormuzský průliv je úzký mořský průchod mezi Íránem a Ománem, který spojuje Perský záliv s Ománským a Arabským mořem. V normálních časech jím prochází téměř 20 milionů barelů ropy denně; v roce 2025 přes něj šla zhruba čtvrtina světového námořního obchodu s ropou a téměř pětina globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem. Není to tedy jen regionální problém Blízkého východu, ale jedna z hlavních tepen světové ekonomiky.

K 21. dubnu 2026 zůstává provoz v průlivu silně omezený. Reuters dnes uvedl, že za posledních 24 hodin jím propluly jen tři lodě, zatímco před konfliktem tudy procházelo asi 140 plavidel denně. Po krátkém uvolnění dopravy 18. dubna Írán znovu obnovil omezení a při pokusech o průjezd padly i výstřely; podle Reuters zůstávají v Perském zálivu stovky lodí a asi 20 tisíc námořníků. Současně přicházejí rozporné signály z diplomacie: Reuters píše o slábnoucích vyhlídkách na rychlou dohodu, AP naopak uvádí, že Washington a Teherán signalizují nová jednání v Islámábádu, i když jejich podoba zůstává nejistá.

Proč je nejzranitelnější právě Asie

Největší zranitelnost má Asie prostě proto, že je hlavním odběratelem surovin, které přes Hormuzský průliv tečou. IEA uvádí, že v roce 2025 směřovalo do Asie asi 80 procent ropy a ropných produktů i téměř 90 procent LNG vyvážených přes tento průliv. EIA zároveň připomíná, že mezi hlavní destinace ropy mířící z Hormuzu patří Čína, Indie, Japonsko a Jižní Korea. U plynu je problém ještě tvrdší: pro katarské a emirátské LNG neexistuje žádná srovnatelná alternativní trasa, která by výpadek dokázala nahradit.

Proto se šok neprojevuje jen u cen na burzách, ale prakticky ve všem. IMF popisuje dopad na země dovážející paliva jako ekvivalent náhlé vnější „daně“: zhoršují se obchodní bilance, klesá reálná kupní síla domácností, firmám rostou vstupy a přes silnější dolar, vyšší výnosy dluhopisů a vyšší rizikové přirážky se zdražuje i financování. Světová banka v aktualizaci pro východní Asii a Pacifik k tomu přidává další kanály přenosu: dražší energii, hnojiva a potraviny, tlak na dodavatelské řetězce, horší podmínky financování, slabší zahraniční poptávku a u části zemí i slabší remitence z Perského zálivu.

Ropa, plyn a elektřina: první vlna dopadů

První a nejviditelnější dopad je energetický. IMF už na konci března psal, že faktické uzavření Hormuzu a škody na regionální infrastruktuře vyvolaly podle IEA největší narušení globálního trhu s ropou v historii. Trh je extrémně nervózní: Reuters 20. dubna zaznamenal jednodenní růst ceny Brentu o zhruba 6 procent na 95,48 dolaru za barel po zhoršení vyhlídek na příměří, zatímco v první polovině dubna platily evropské i asijské rafinerie za některé fyzické dodávky ropy téměř 150 dolarů za barel. To je důležitý detail: problém není jen „papírová“ cena futures, ale fyzický nedostatek ropy k okamžitému dodání.

U zemního plynu je situace pro část Asie možná ještě citlivější. IEA uvádí, že v roce 2025 prošlo průlivem přes 110 miliard kubíků LNG, tedy téměř pětina světového obchodu s LNG, a pro tyto objemy neexistuje alternativní exportní cesta. Reuters upozorňuje, že Japonsku hrozí při delším narušení letní nedostatek elektřiny právě ve chvíli, kdy poroste poptávka po klimatizaci; Tokio proto uvolnilo pravidla pro větší využití uhelných elektráren. Jižní Korea šla podobnou cestou: zvýšila využití uhlí a jádra a zavedla i mimořádná opatření na tlumení domácích cen paliv.

Jak reagují hlavní asijské ekonomiky

Čína zatím část šoku tlumí zásobami a administrativními zásahy, ale tlak už je vidět. Reuters uvádí, že březnové dovozní statistiky ještě plně neodrážely narušení, protože řada nákladů byla naložena už v lednu a únoru. Na duben však analytici očekávali, že čínské dovozy budou asi o 2 miliony barelů denně nižší, než odpovídá běžné dovozní potřebě; rafinerie už v březnu snižovaly využití kapacit a Peking zároveň tlačil nezávislé rafinerie, aby příliš neomezovaly výrobu, a omezoval vývoz hotových paliv, aby chránil domácí trh.

Indie je ještě zranitelnější, protože přes Hormuz běžně přichází kolem 40 procent jejích dovozů ropy a její zásoby podle Reuters kryjí zhruba 25 dní poptávky. V březnu indický dovoz ropy klesl proti únoru o 13 procent, dovoz z Blízkého východu se propadl o 61 procent a Rusko téměř zdvojnásobilo svůj podíl. Dillí zároveň sáhlo i k mimořádnému obnovení nákupů íránské ropy na základě dočasné americké výjimky. To dobře ukazuje, jak rychle může geopolitická krize přepsat ještě nedávno „pevná“ pravidla obchodu se surovinami.

Japonsko a Jižní Korea jsou z pohledu veřejnosti zajímavé tím, že ukazují, jak rychle se energetická bezpečnost mění ve všední téma domácností. Japonské rafinerie jely v polovině dubna jen na 67,8 procenta projektované kapacity, výrazně pod úrovněmi před válkou. Jižní Korea je téměř plně závislá na dovozu energie; podle Reuters bere z Blízkého východu asi 70 procent ropy a 20 procent LNG. Soul proto sáhl po cenových stropech na pohonné hmoty, po zvýšení výkonu uhelných a jaderných elektráren a zároveň hledá alternativní dodávky od Kazachstánu či Spojených arabských emirátů.

U jihovýchodní Asie a chudších asijských ekonomik je problém v tom, že menší státy mají méně zásob, menší fiskální polštář a menší schopnost drahé suroviny přeplatit. Světová banka upozorňuje, že východoasijské a tichomořské ekonomiky zasahuje šok přes dražší energii, potraviny a hnojiva, přes dražší dopravu i přes vyšší náklady financování; zvlášť zranitelné jsou pacifické ostrovy a dovozci typu Laosu, Mongolska nebo Thajska, kde dovoz ropy odpovídá 5 až 13 procentům HDP. Reuters k tomu dodává, že Filipíny, Vietnam a Thajsko už posilují výrobu elektřiny z uhlí, aby šetřily plyn.

To není jen ropa. Jde i o hnojiva, chemii, kovy a potraviny

Hormuzský průliv je kritický i pro komodity, o kterých se mluví méně. IEA uvádí, že přes něj prochází více než 30 procent světového obchodu s močovinou, asi pětina obchodu s amoniakem a fosfáty a přibližně polovina světového námořního obchodu se sírou. Přes průliv se ročně vyváží také kolem 5 milionů tun hliníku z hutí v Bahrajnu, Kataru, Saúdské Arábii a SAE; IMF navíc upozorňuje na rizika pro petrochemii, helium a další průmyslové vstupy. To znamená, že krize v Hormuzu se postupně promítá do cen potravin, obalů, stavebnictví, chemie, rafinace i zpracování kovů potřebných v průmyslu a energetice.

Právě tady se láme rozdíl mezi „energetickou krizí“ a širším hospodářským šokem. Společné prohlášení IEA, IMF a Světové banky varuje, že vyšší ceny ropy, plynu a hnojiv už vyvolávají obavy o potravinovou bezpečnost a pracovní místa. Jinak řečeno: pokud průliv zůstane omezený delší dobu, nejde jen o dražší tankování nebo účty za proud, ale o tlak na celý řetězec od zemědělce přes továrnu až po konečného spotřebitele.

Lodní doprava, pojištění a logistika: tichý násobič krize

Velká část škody nevzniká jen tím, že něco neprojede, ale i tím, že se dramaticky prodraží samotný pohyb zboží. Reuters už na začátku března uvedl, že některé velké pojišťovny rušily válečné krytí pro plavbu v oblasti, prémie za válečné riziko vyskočily až na zhruba 1 procento hodnoty lodi oproti asi 0,2 procenta předtím a sazby za dopravu ropy z Blízkého východu do Asie se od začátku roku téměř ztrojnásobily. UNCTAD zároveň doložil, že průměrný denní počet průjezdů v březnu spadl proti druhé polovině února o 95 procent a že prudce rostou i tankerové přepravní indexy. To je přesně ten druh nákladů, který se nakonec rozlije do cen všeho ostatního.

Důležitý je i lidský rozměr. Reuters dnes připomněl, že v oblasti zůstávají uvězněny stovky lodí a 20 tisíc námořníků a že šéf mezinárodní námořní agentury OSN varoval před ohrožováním jejich životů. Z pohledu globální logistiky to znamená zpožděné řetězce, přetížené přístavy po pozdějším uvolnění, chaos v plánování a dlouhé čekání na návrat části flotily do běžného rytmu.

Proč případné „objížďky“ problém nevyřeší

Častá otázka zní, zda se svět prostě nepřesměruje jinudy. Jenže kapacity jsou omezené. IEA odhaduje, že alternativní ropné trasy přes Saúdskou Arábii a SAE mohou nabídnout asi 3,5 až 5,5 milionu barelů denně, zatímco přes samotný Hormuz šlo v roce 2025 téměř 20 milionů barelů denně. EIA je ještě střízlivější a odhaduje, že okamžitě dostupná přebytečná kapacita saúdských a emirátských obchvatů může být kolem 2,6 milionu barelů denně. U LNG je situace tvrdší: IEA výslovně říká, že pro objemy plynu z Kataru a SAE neexistují alternativní cesty k trhu. Z toho plyne jednoduchý závěr: úplné delší uzavření průlivu nelze technicky „vysedět“ jen přesměrováním tankerů.

A ani případné znovuotevření by neznamenalo okamžitý návrat k normálu. Reuters upozorňuje, že i při příznivém vývoji by znovusladění tankerové flotily a návrat nakládek do předválečného rytmu trval nejméně osm až dvanáct týdnů a že plná obnova toků může zabrat měsíce, případně i déle. IEA dodává, že samotné obnovení plavby je nejdůležitější krok ke stabilizaci cen, ale jen první; EIA už dříve upozornila, že ceny paliv mohou zůstávat zvýšené i měsíce po znovuotevření. Pojištění by navíc zůstalo drahé a majitelé lodí by se do trasy nevraceli všichni najednou.

Co to může znamenat dál

Jestli omezení potrvá jen krátce, Asie má šanci šok částečně absorbovat kombinací strategických zásob, přesměrování části dovozů, většího využití uhlí a jádra a dočasných státních zásahů do cen. IEA už kvůli současnému výpadku koordinuje největší společné uvolnění nouzových ropných zásob ve své historii, v objemu 400 milionů barelů. Ale pokud bude krize trvat déle, začne se z energetického problému stávat problém inflační, průmyslový, sociální a finanční zároveň. IMF odhaduje, že při delším či silnějším šoku by mohl být růst Asie do roku 2027 kumulativně o 1 až 2 procenta nižší; UNCTAD varuje před slabším obchodem, slabšími měnami a dražším dluhem v rozvojových zemích.

Nejhorší scénář by nebyl jen „zavřený průliv“, ale další eskalace, která by zasáhla i omezené objízdné trasy, exportní terminály nebo energetickou infrastrukturu mimo samotný Hormuz. To je sice inference, ale opírá se o jednoduchý fakt: náhradní kapacity jsou malé, logistika je napjatá a velká část Asie je na těchto tocích strukturálně závislá. Proto je dnešní krize v Hormuzu ve skutečnosti testem odolnosti celé Asie — od rafinerií a elektráren přes zemědělství a chemii až po státní rozpočty a peněženky domácností.

Hlavní podkladové zdroje: IEA, EIA, IMF, World Bank, UNCTAD, Reuters, AP.