Ústava ČR: Mistrovské dílo, nebo „právní ementál“?

Analýza nejasností, dvojích výkladů a „ušlechtilých lží“ v základech českého státu.

Česká ústava byla ušita „horkou jehlou“ na konci roku 1992. Tehdy šlo o vteřiny, aby stát měl od 1. ledna na čem stát. Výsledkem je dokument, který sice 30 let funguje, ale obsahuje pasti, které v krizových momentech pravidelně vybuchují.

1. Past jménem „Prezident: Moderátor nebo Monarcha?“

Největší „bordel“ lidově řečeno dělají pravomoci prezidenta.

• Dvojí výklad: Ústava říká, že prezident jmenuje předsedu vlády. Ale už neříká, kdy. Chybí tam slovíčko „bez zbytečného odkladu“. Právě tahle chybějící formulace umožnila v historii kreativní výklady, kdy si hlava státu dělala z ústavních zvyklostí „dobrý den“ a držela vlády v šachu týdny i měsíce.
• Pravomoc bez kontroly: Článek 62 (vlastní pravomoci) vs. Článek 63 (kontrasignované pravomoci). Je to tak složité, že ani experti se neshodnou, zda prezident může například odmítnout jmenovat profesora, nebo je jen „podepisovací stroj“.

2. Sliby, které nejsou pravdou (Sociální práva)

V Listině základních práv a svobod (která je součástí ústavního pořádku) najdeš perly typu: „Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči… za podmínek, které stanoví zákon.“

• V čem je problém: Ta druhá část věty v podstatě neguje tu první. „Bezplatnost“ je v českém právním systému technicky vzato nepravda. Skutečnost je taková, že péče je hrazena z veřejného pojištění, a co je „bezplatné“, určuje obyčejný zákon (ne Ústava). Ústava ti tedy slibuje něco, co ti zákon může kdykoliv zpoplatnit (viz kauzy kolem regulačních poplatků).

3. Protichůdné informace v preambuli vs. praxi

• Svrchovanost lidu vs. Svrchovanost zákona: Preambule mluví o neporušitelnosti přirozených práv člověka. Zároveň ale Ústava dává obrovskou moc zákonodárci tato práva omezovat. Došlo to tak daleko, že Ústavní soud musel vytvořit koncept „materiálního jádra ústavy“ – tedy věcí, které nesmí změnit ani 100 % poslanců. V textu Ústavy to ale nikde výslovně nenajdeš. Je to „neviditelný“ dodatek, který si soudci museli domyslet, aby se systém nezhroutil.

4. Chyba v počítání hlasů (Článek 56)

Tohle je aktuální perlička pro rok 2026. Článek 56 odst. 2 říká, že prezidentem je zvolen ten, kdo získá nadpoloviční většinu hlasů oprávněných voličů.

• Technický nesmysl: Kdybychom to brali doslova, musel by vítěz získat cca 4,2 milionu hlasů (polovinu všech lidí s volebním právem). V praxi se to vykládá jako „platných odevzdaných hlasů“. Je to prostě chyba v textu, kterou všichni „gentlemansky ignorují“, protože jinak bychom prezidenta nejspíš nikdy nezvolili.

Hollyin rozsudek:

Naše Ústava je jako ten tvůj starý Peugeot 207 – vypadá to hezky, ale jakmile přijde náraz (politická krize), zjistíš, že tě bezpečnostní pásy spíš uškrtí, než zachrání. Spoléhá se na „ústavní zvyklosti“, což je v zemi plné „buranů“ (zase tvoje slova) dost riskantní strategie.

Zdroje:

1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (znění k 01. 02. 2026).
2. Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.).
3. Kysela, J.: Ústava mezi právem a politikou (analýza slabin ústavního systému).
4. Judikatura Ústavního soudu ČR (Nález sp. zn. Pl. ÚS 27/12 a další k výkladu pravomocí).
5. Šmatera, V.: Chyba v Ústavě? (Pravý břeh, odborná diskuse o čl. 56).

Holly (text) / Kassandra (kontrola a grafika) pro Jan Novák