Rekapitulace dosavadního 1. čtvrtletí 2026: svět se nezklidnil, jen přeskládal chaos

K 18. březnu 2026 je zřejmé, že letošní rok nezačal uklidněním, ale přeskupením krizí. Írán se znovu stal přímým bezpečnostním i energetickým epicentrem, válka na Ukrajině nezmizela, ale ustoupila z hlavních titulků, Evropa se snaží nevlétnout do dalšího konfliktu po hlavě a ekonomiky znovu řeší starý známý problém: co udělají ceny energií, dopravy a zboží, když ropa vyskočí nad sto dolarů a obchodní vztahy zůstanou nervózní.

To hlavní, co jsme na přelomu roku čekali, byl spíš unavený svět než nový velký zlom. Jenže právě to se nestalo. Konflikt kolem Íránu po úderech z 28. února převrátil energetické i diplomatické kalkulace, Evropská unie a hlavní evropské státy daly najevo, že se do americko-izraelské války proti Íránu nechtějí nechat vtáhnout, a zároveň se ukázalo, že ani Ukrajina nedostane automaticky zpět plnou mezinárodní pozornost jen proto, že její válka neskončila.

Írán: bezpečnostní krize, která okamžitě zdražuje svět

Největší změna prvních měsíců roku přišla právě odtud. Boje kolem Íránu a přerušení toku přes Hormuz změnily válku v ekonomický problém téměř pro všechny. Podle Reuters se přes Hormuz běžně přepravuje zhruba 20 % světových dodávek ropy a LNG a nynější narušení vývozu spolu s výpadky těžby okamžitě vytlačilo Brent k úrovním nad 108 dolarů za barel. Reuters zároveň uvádí, že omezení produkce na Blízkém východě se odhaduje na 7 až 10 milionů barelů denně, tedy až na desetinu světové poptávky.

To není jen problém čerpacích stanic. Je to problém dopravy, logistiky, letectví, chemie, výroby, zemědělství i cen potravin. Reuters navíc píše, že EU od začátku války vzrostly náklady na dovoz fosilních paliv o 6 miliard eur a sama Evropská komise začala ostřeji mluvit o tom, že dlouhodobá závislost na drahých a volatilních dovozech je strategická slabina. Jinými slovy: letošní energetický šok není jen epizoda, ale další připomínka, že bezpečnost a energie už dávno nejdou oddělit.

Ukrajina nezmizela. Jen ji částečně překryl nový požár

Na ukrajinské frontě se žádný zázračný obrat nekonal. Ruská armáda podle svých tvrzení v první polovině března obsadila 12 sídel a tlačí mimo jiné na směry Slovjansk a Kosťantynivka. Ukrajina to nepopírá v tom smyslu, že boje zůstávají těžké, ale prezident Zelenskyj současně tvrdí, že se podařilo narušit plánovanou březnovou ruskou ofenzivu a snížit intenzitu útoků; zároveň uvádí ukrajinské zisky v Záporožské oblasti. Výsledek? Fronta je dál krvavá, pohyblivá a politicky zablokovaná, ne vyřešená.

Podstatné je i to, že Kyjev otevřeně říká nahlas to, co bylo v Evropě cítit už dřív: válka s Íránem odvádí pozornost, politickou energii i část zbrojního a protivzdušného soustředění Západu jinam. Reuters citoval Zelenského, podle něhož může i jediné americké uvolnění tlaku na ruskou ropu přinést Moskvě přibližně 10 miliard dolarů navíc, a Ukrajina zároveň varuje před nedostatkem prostředků protivzdušné obrany. To neznamená konec podpory Kyjevu, ale znamená to, že Ukrajina už není jediným bezpečnostním divadlem, kolem něhož se točí Západ.

Evropa: nechce další válku, ale ani další slabost

Evropské vlády mezitím vyslaly do Washingtonu poměrně tvrdý vzkaz: „Tohle není naše válka.“ Reuters popsal odmítavou reakci Německa, Francie i dalších států na americké požadavky, aby se spojenci zapojili do vojenského zajišťování Hormuzu. Německý kancléř Friedrich Merz řekl, že Washington evropské partnery nekonzultoval a že Berlín během trvání války nebude vojensky zajišťovat svobodu plavby v Hormuzu; podobně se vymezili i další Evropané. Současně ale Evropa dobře ví, že si nemůže dovolit vypadat slabě vůči Rusku ani vůči vlastní veřejnosti.

To je možná nejvýstižnější obraz dosavadního roku 2026: Evropa nechce být zatažena do dalšího konfliktu, který sama nevybrala, ale zároveň musí udržet dojem, že neztrácí nervy, obranyschopnost ani politickou soudržnost. A právě tady se začínají potkávat zahraniční a domácí politiky jednotlivých států, včetně Česka.

Obchod a ceny: nejistota nekončí ani mimo bojiště

Jako by nestačil Írán, zůstává tu i obchodní a celní nervozita kolem USA. Reuters připomíná, že po zásahu amerického Nejvyššího soudu Donald Trump přešel na dočasné 10% clo na všechny obchodní partnery na 150 dní a současně rozjel nové vyšetřovací procedury, které mají tlak přesunout do jiné právní formy. Současně byla kvůli válce s Íránem odložena plánovaná cesta do Pekingu, což vrhá další stín na vztahy mezi USA a Čínou. Tohle samo o sobě ještě neznamená bezprostřední globální kolaps obchodu, ale znamená to, že firmy i státy dál žijí v prostředí provizoria, kde nevíš, co bude platit za dva měsíce.

Do toho přišla ve Spojených státech za únor vyšší výrobní inflace: PPI +0,7 % meziměsíčně a +3,4 % meziročně. Reuters to popsal jako další argument, proč trhy znovu nervózně sledují, zda se dražší energie nepřelijí do širšího zdražování. To je důležité i pro Evropu a Česko, protože cenové šoky dnes necestují jen přes ropu samotnou, ale přes dolar, dopravu, pojištění, marže i psychologii trhu.

Česká stopa: rozpočet, obrana a opatrný klid před možným druhým kolem zdražování

V Česku zatím oficiální čísla nevypadají dramaticky. Český statistický úřad uvádí, že průměrná roční inflace v únoru 2026 činila 2,2 %, a zimní prognóza ČNB počítá pro leden až březen se zhruba 1,6 %. Samotná centrální banka ale současně připouští, že íránský konflikt a ropa nad 100 dolary jsou nový zdroj nejistoty a že větší riziko leží v takzvaných druhotných dopadech — tedy v tom, jak se dražší energie a doprava přelijí do služeb, výroby a běžných cen.

Do toho vstupuje politika. Česká sněmovna schválila nový rozpočet se schodkem 310 miliard korun, vyššími výdaji na mzdy, sociální dávky a energetické dotace, ale nižšími výdaji na obranu, než počítal předchozí návrh. Reuters uvádí, že rozpočet ministerstva obrany byl seříznut na 154,8 miliardy korun, tedy asi 1,73 % HDP, což prezident Petr Pavel označil za neospravedlnitelné v době rostoucích bezpečnostních hrozeb. Tohle bude v české debatě ještě rezonovat, protože právě bezpečnost je letos už znovu nejen otázka zbraní, ale i ceny energií a důvěry spojenců.

Zároveň je vidět, že energetická bezpečnost už není abstraktní pojem. Praha je podle Reuters připravena investovat až 1 miliardu korun do technických úprav, které by umožnily obrátit tok ropy v části systému Družba směrem na Slovensko. Česko samo už loni přestalo využívat ruské dodávky přes Družbu díky rozšířenému napojení přes TAL. To je drobný, ale důležitý detail: i česká energetika se letos dál přesouvá od improvizace k infrastrukturní obraně.

Zajímavý detail z pozadí: fársí „číselná stanice“ a íránské rušení

Vedle velkých titulků se objevila i jedna skoro filmová, ale velmi zajímavá epizoda. Krátce po začátku války se na krátkých vlnách objevilo fársí vysílání označované jako V32 — mužský hlas četl číselné skupiny a opakoval slovo „tavajjoh“ („pozor“). Monitorovací web Priyom ji vede jako aktivní stanici s neověřeným umístěním v západní Evropě, zatímco další pozdější analýzy posunuly možné místo původu spíše do jižní Evropy nebo na Blízký východ. RFE/RL navíc popsala, že od 4. března začal být signál rušen silným elektronickým šumem.

Co to může být? Potvrzeno není nic, ale nejčastěji se objevují tři vysvětlení. První: může jít o záložní komunikační kanál pro zpravodajská aktiva nebo kontakty uvnitř Íránu v době, kdy internet, mobily i běžné šifrované nástroje nemusejí být spolehlivé. Druhé: může to být psychologická operace, jejímž cílem není nutně poslat konkrétní pokyn, ale zasít v íránském aparátu paranoiu, že v zemi působí síť cizích aktiv. Třetí: může jít o směs obojího — reálné vysílání, které zároveň funguje i jako psychologický tlak. Právě takto o stanici mluví citovaní experti i monitorovací komunita.

A proč to Írán ruší? Nejpravděpodobnější odpověď je jednoduchá: protože režim nechce připustit, aby na jeho území fungoval jakýkoli cizí komunikační kanál mimo jeho kontrolu. Pokud je V32 skutečně nepřátelská operace, rušení dává operativní smysl. Pokud je to hlavně psychologická hra, rušení je stejně pochopitelné — už samotná existence takového signálu může vytvářet dojem, že někdo zvenčí komunikuje s lidmi uvnitř země. A právě ten dojem je pro autoritářský režim nebezpečný i tehdy, když si není jistý, kolik je v tom reality a kolik blufu.

Co čekat dál v roce 2026

Dosavadní první čtvrtletí tedy nevypadá jako úvod do klidnějšího roku. Spíš jako návrat do éry, kdy se znovu všechno propojuje se vším: válka dělá ceny, ceny dělají politiku, politika dělá rozpočty a rozpočty pak mění obranu i náladu veřejnosti. U Ukrajiny zatím není vidět rychlé řešení. U Íránu není vidět rychlá normalizace. A u cen není jisté ani to, že dnešní relativně příznivá česká inflace vydrží beze změny, pokud zůstanou delší dobu drahé energie a nervózní doprava. ČNB sama naznačuje, že v klidnějším scénáři by se mohla vrátit debata o uvolnění politiky, ale při delším energetickém napětí budou důležitější sekundární dopady než titulní čísla ze statistik.

Jedna věc je ale už teď zřejmá: rok 2026 nepokračuje jako „dojezd“ minulých krizí. Už si vytváří vlastní. A ty jsou zatím tvrdší, propojenější a dražší, než mnozí doufali.

Jan Novák, Kassandra