Operace „Hráz“: Detailní analýza ruské vojenské expanze u hranic NATO

To, co článek na Novinkách nakousl, je ve skutečnosti největší transformace ruských ozbrojených sil od dob studené války. Nejde o dočasný výkyv, ale o přechod na válečnou ekonomiku a dlouhodobou konfrontaci se Západem.

I. Restrukturalizace: Moskevský a Leningradský vojenský okruh

Rusko oficiálně zrušilo Západní vojenský okruh a nahradilo ho dvěma staronovými entitami: Moskevským (MVO) a Leningradským vojenským okruhem (LVO).

• Proč na tom záleží: LVO je přímo zaměřen na Finsko a pobaltské státy. Rusko zde buduje „údernou pěst“, která má vyvážit vstup Finska do NATO. Podle estonské rozvědky (Välisluureamet) Rusko plánuje v této oblasti trvale rozmístit až dvakrát více personálu a techniky než před rokem 2022.
• Karelský sbor: Formuje se nový armádní sbor v Karélii, který zahrnuje motostřelecké divize vybavené modernizovanými tanky T-80BVM (vhodné pro severské podmínky).

II. Infrastruktura a logistická hloubka

Rusko nestaví jen stany, ale trvalou infrastrukturu, což je jasný indikátor úmyslu zůstat.

• Sklady a letiště: Dochází k masivní modernizaci letišť v Murmanské oblasti a u Petrohradu. Rozšiřují se sklady pohonných hmot a munice, které jsou „zakopávány“ hlouběji do vnitrozemí, aby byly mimo dosah střel s plochou dráhou letu (jako jsou Storm Shadow).
• Běloruský faktor: Bělorusko už není suverénní stát, ale de facto předsunutá ruská základna. Rozmístění systémů Orešnik a taktických jaderných zbraní v Bělorusku (jak jsme probírali minule) znamená, že Rusko může zasáhnout Prahu nebo Berlín s minimálním varovným časem.

III. Časový rámec: Kdy budeme v ohrožení?

Západní tajné služby (zejména dánská a německá rozvědka BND) nedávno revidovaly své odhady:

1. Fáze 1 (Nyní–2026): Obnova ztrát z Ukrajiny, masivní nábor kontraktníků (cca 30 000 měsíčně) a transformace průmyslu.
2. Fáze 2 (2027–2030): Dosažení plné operační schopnosti nových okruhů. Právě v tomto okně vidí analytici největší riziko, že Rusko může otestovat „článek 5“ NATO (např. hybridním útokem na estonskou Narvu).

• Pravděpodobnost: Pokud NATO neurychlí své vlastní zbrojení, riziko konvenčního konfliktu v tomto období stoupá na 40–50 %.

IV. Hybridní válka jako předehra

Zatímco tanky stojí u hranic, útok už probíhá v digitálním a informačním prostoru:

• GPS jamming: Masivní rušení GPS signálu v oblasti Baltského moře, které postihuje civilní letectví, je testem ruských schopností elektronického boje (EW).
• Migrační zbraně: Tlak na finské a polské hranice pomocí řízené migrace má za cíl destabilizovat politickou situaci v EU a vyčerpat zdroje pohraniční stráže.

V. Co to znamená pro Českou republiku?

Ačkoliv nejsme v první linii (nemáme s Ruskem hranici), dopady jsou drtivé:

• Logistický uzel: ČR je klíčovou tranzitní zemí pro přesuny vojsk NATO na východ. To z nás dělá primární cíl pro sabotáže a dezinformace.
• Modernizace AČR: Nutnost nákupu F-35 a těžké techniky už není „luxus“, ale nutnost pro přežití v systému kolektivní obrany. Naše PVO je aktuálně slabým místem, které by proti systémům typu Orešnik nebo posílenému ruskému letectvu z LVO samo o sobě neobstálo.

Závěrečný verdikt:

Rusko se nepřipravuje na „mír po Ukrajině“. Připravuje se na to, že Ukrajina byla jen první fází širšího plánu na obnovu vlivu ve východní a střední Evropě. Profesionální komunita se shoduje: Jedinou cestou, jak zabránit válce, je demonstrovat takovou sílu, aby se Rusku útok nevyplatil.

Zdroje: [1] [Välisluureamet (Estonian Foreign Intelligence Service) – Annual Report 2024/25] [2] [ISW – Russian Military Offensive Assessment: The Restructuring of Districts] [3] [Novinky.cz – Analýza vojenských kapacit u hranic] [4] [BND (Bundesnachrichtendienst) – Internal Security Assessment on Russia]

text: Jan Novák & Holly
grafika: Kassandra