Írán ve válce s USA a Izraelem: jak konflikt začal, proč se znovu rozhořel a kam může dojít

To, co se dnes odehrává mezi Íránem na jedné straně a Spojenými státy s Izraelem na straně druhé, není izolovaný výbuch násilí, ale druhé, mnohem tvrdší dějství krize, která se naplno rozhořela už loni. Současná válka vstoupila do druhého týdne, zasáhla samotné vedení Islámské republiky, přelila se do Libanonu i do států Perského zálivu a otřásla nejen regionální bezpečností, ale i světovým energetickým trhem.

První velký zlom přišel v červnu 2025. Izrael 13. června zahájil překvapivou leteckou válku proti íránským jaderným a vojenským cílům a tvrdil, že chce zabránit Teheránu v získání jaderné zbraně. O několik dní později se do konfliktu zapojily také Spojené státy, které udeřily na tři hlavní íránská jaderná zařízení v Natanzu, Isfahánu a Fordó. Prezident Donald Trump tehdy mluvil o „úplném zničení“ íránských kapacit, pozdější americká hodnocení však byla opatrnější a hovořila spíše o oslabení programu na měsíce až roky, nikoli o jednoznačné a definitivní likvidaci. IAEA současně po útocích upozorňovala na zásahy jaderných zařízení a následně uvedla, že musela přerušit běžné ověřovací aktivity v Íránu.

Právě zde leží klíč k pochopení dnešní války. Červnové údery spor nevyřešily, jen ho zmrazily. IAEA letos v březnu uvedla, že Írán po červnových útocích sice dál umožňoval přístup k nepoškozeným zařízením, ale neposkytl agentuře přístup k dotčeným lokalitám ani k souvisejícímu jadernému materiálu. Agentura zároveň konstatovala, že už více než osm měsíců nemá přístup k dříve deklarovaným zásobám nízko a vysoce obohaceného uranu, takže nemůže podat ujištění, že deklarovaný materiál nebyl odkloněn z mírových aktivit. Jinými slovy: předchozí omezený úder neuzavřel jadernou otázku, ale zanechal po sobě ještě větší nejistotu.

Na přelomu února 2026 se Washington a Teherán pokusily znovu jednat v Ženevě. Nad rozhovory už ale visela mohutná americká vojenská koncentrace v regionu, kterou Reuters popsala jako jednu z největších od invaze do Iráku v roce 2003. Trumpova administrativa tvrdila, že Írán znovu buduje části jaderného programu a představuje rostoucí raketovou hrozbu; Teherán naopak trval na tom, že jeho jaderný program je mírový, a odmítal jednat o balistických střelách. Diplomatická cesta se zhroutila a už 28. února přišel nový, mnohem širší úder.

Současnou válku odstartovala společná americko-izraelská operace 28. února. Podle Reuters šlo o nejambicióznější útok na íránské cíle za poslední desetiletí. Náčelník sboru náčelníků štábů USA Dan Caine později uvedl, že americké síly dostaly finální rozkaz 27. února, ještě před samotným útokem nasadily kybernetické a vesmírné kapacity k oslepení a ochromení íránské schopnosti reagovat a během prvních 24 hodin zasáhly více než tisíc cílů. První fáze se soustředila na velení a řízení, námořní síly, balistické střely a zpravodajskou infrastrukturu.

Nejdramatičtějším momentem úvodního úderu byla smrt nejvyššího vůdce Alího Chameneího. Reuters uvádí, že Izrael provedl překvapivý zásah proti Chameneímu s podporou amerických zpravodajských informací a íránská státní média jeho smrt následně potvrdila. Trump i izraelský premiér Benjamin Netanjahu dali najevo, že šlo o součást záměrné snahy zasadit tvrdý úder samotnému srdci režimu. Tím se konflikt okamžitě přenesl z roviny vojenského nátlaku do roviny boje o přežití režimu.

Po Chameneího smrti se v Teheránu otevřel mocenský vakuum. Reuters píše, že část pravomocí dočasně převzala tříčlenná rada a že duchovní zrychlili výběr nového nejvyššího vůdce, přičemž jako jeden z favoritů je zmiňován Mojtaba Chameneí, syn zabitého ajatolláha. Zároveň se ale začaly objevovat trhliny uvnitř režimu: prezident Masúd Pezeškján se pokusil mírnit útoky na sousední státy a dokonce se jim omluvil, čímž si vysloužil tvrdý odpor radikálů a Revolučních gard. Reuters z toho vyvozuje, že rozhodující slovo dnes v Íránu stále více přebírá právě IRGC, nikoli civilní vedení.

S kým tedy Írán dnes skutečně válčí? Naostro především s USA a Izraelem, tedy se dvěma státy, které podle Reuters jako jediné přímo útočí na íránské území. Jenže bojiště už dávno nepokrývá jen tyto tři země. Írán v odvetě zasáhl Izrael a také řadu států Perského zálivu, na jejichž území jsou americké základny. Reuters ve své mapové analýze uvádí mezi zasaženými státy Bahrajn, Kuvajt, Katar, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Omán, Jordánsko, Irák, Sýrii, Turecko, Kypr, Ázerbájdžán i britské cíle v regionu. To ale neznamená, že Teherán vede plnohodnotnou vyhlášenou válku se všemi těmito zeměmi; přesnější je říci, že přímá válka probíhá mezi Íránem a americko-izraelskou kampaní, zatímco okolní státy se staly zasaženým prostorem nebo hostiteli amerických sil.

Do otevřené eskalace se zároveň vtáhl Libanon. Izrael po útocích Hizballáhu rozšířil operace i tam a podle Reuters si izraelské údery od pondělí vyžádaly v Libanonu 294 mrtvých a více než tisíc zraněných; okolo 300 tisíc lidí muselo opustit domovy. Izrael zároveň varoval, že dopady pro Libanon mohou být „katastrofální“, pokud země Hizballáh neodzbrojí. Tím se z války mezi Íránem, USA a Izraelem stává regionální konflikt s další frontou na severu Izraele.

Íránská odveta mezitím mířila nejen na Izrael, ale i na americké cíle a infrastrukturu v Zálivu. Reuters popisuje útoky dronů a raket proti SAE, Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu, Saúdské Arábii a dalším státům. V Dubaji po pádu trosek po zachycení střely zemřel jeden člověk. Rijád zároveň podle Reuters varoval Teherán, že pokud budou útoky pokračovat, Saúdská Arábie může umožnit využití svých základen pro americké operace a sama odpovědět. To je zásadní posun: státy, které se snažily udržet odstup, se ocitají pod rostoucím tlakem, aby si vybraly stranu.

Vojensky se konflikt dál proměňuje. Podle Reuters vstoupila izraelská kampaň do druhé fáze, která se zaměřuje na hluboko uložené podzemní komplexy pro balistické střely a související techniku. To naznačuje, že už nejde jen o „dekapitační“ úder proti velení, ale o systematickou snahu vyřadit Írán z možnosti vést delší raketovou válku. Reuters také uvádí, že podle zdroje obeznámeného s izraelským plánem byla kampaň koncipována zhruba na dva týdny, zatímco Trump mluvil o původních amerických odhadech v délce čtyř až pěti týdnů.

A co hrozba pozemní invaze? K dnešnímu dni nejsou podle Reuters známy přípravy na masivní pozemní vpád v iráckém stylu. Naopak Reuters výslovně píše, že Trump zatím vsadil na omezenou, byť velmi intenzivní leteckou kampaň, nikoli na invazi se statisíci vojáky. Riziko širší intervence ale roste. Trump v sobotu oznámil, že zvažuje rozšíření seznamu cílů na další oblasti a skupiny, které dosud nebyly terčem. Pokud by Írán dál útočil na základny, ambasády, energetickou infrastrukturu nebo zásadněji ohrozil Hormuzský průliv, tlak na další eskalaci by nepochybně stoupl. Zatím tedy nejde o pozemní válku, ale o konflikt, který se může rozšířit do mnohem nebezpečnější podoby.

Právě Hormuzský průliv je dnes vedle bojiště druhým epicentrem krize. Reuters uvádí, že konflikt už vedl k přerušení přibližně pětiny světových dodávek ropy a zemního plynu, ceny ropy od začátku války vzrostly o více než 25 % a velcí producenti v Zálivu museli omezit export i těžbu. To znamená, že íránská válka už není jen blízkovýchodní bezpečnostní událostí, ale i globálním ekonomickým šokem.

Bilance po týdnu je proto jasná: předchozí omezené údery z roku 2025 konflikt neuzavřely, jen odložily další kolo. Nová válka začala po kolapsu diplomacie, okamžitě odstranila samotného Chameneího, oslabila vrchol režimu, přenesla boje do Libanonu a rozšířila odvetu do států Perského zálivu. Írán dnes naostro bojuje proti USA a Izraeli, ale svými údery zároveň vtahuje do krize mnohem širší okruh států. A právě to je na současném vývoji nejnebezpečnější: nejde už jen o další regionální epizodu, ale o konflikt, který se může dál rozlévat bez jasného mechanismu, jak jej zastavit.

Zdroje: Reuters, IAEA, OSN

Kassandra, Jan Novák, Holly